kniha která mě inspiruje ☼
Publikováno 12.01.2015 v 18:00 v kategorii books, přečteno: 77x
Vítám Vás na mém blogu a na jeho prvním článku!:)
Když jsme minulý rok měli ve škole psát slohovou práci na téma "Nejoblíbenější literární postava" dlouho jsem přemýšlela jakou postavu si vybrat. Po dlouhém rozhodování mezi Elisou Dembowskou (Tahle píseň ti změní život) a Annou Pelzerovou (Anna krok za krokem do nového života) jsem zvolila Annu Pelzerovou a knihu "Anna krok za krokem do nového života" od německého spisovatele Justuse Pfauea [justuse pfaua].
Pamatuji si že když jsem ji viděla v katalogu, který běžně dotáváme ve škole, okamžitě jsem se do ní zamilovala. Už jen podle přestavení knihy na její zadní straně mě nutilo tu knihu chtít.
"Anna se touží stát primabalerínou. Ale po těžké autonehodé ochrne a šance na velkou taneční kariéru jsou ty tam. Vypadá to, že už nemá proč žít, bez baletu nevidí v uzdravení žádný smysl. Pak se však dostane do sanatoria, pozná Rainera, prima kluka na vozíku, který ji vlije novou energii do žil. Krok za krokem se Anna vrací do života a na pódium, kse se jí díky talentu otevírají netušené obzory. Brzo se však bude muset rozhodnout. Balet, nebo láska? Co je důležitější?"
No řekněte, nezačalo by Vás zajímat jak to asi dopadne. Jestli si Anna vybere balet nebo lásku? Jestli všechna rozhodnutí která udělá, budou správná. Jak bude prožívat autonehodu a její následky?
Otázky které mi dlouho vrtaly hlavou.
A pak, když jsem o vánočních svátcích našla tu knihu schovanou v taštičce od tety, má radost byla k nepopsání. Hned ten den jsem ji začala číst.
Prokousávala jsem se s Annou všemi problémi. Rozplívala jsem se nad sladce popsaným Jacobem. Soucítila jsem s ní, když ji před vystoupením rozbolel zub (:D). Prožívala jsem s ní její autonehodu, a tím že jsem neskutečně citlivá, jsem si nad tím mírně pobrečela. A byla jsem hrdá když udělala svůj první samostatný krok po autonehodě.
V některých chvílích jsem zkrátka pociťovala jako by Anna Pelzerová opravdu žila, a já to všechno směla sdílet s ní. Zní to bláznivě? Je to naprosto bláznivé...
Přála jsem si aby ta kniha nikdy neskončila. Ale skončila, a jediné co mi zbývalo bylo číst ji znovu. A já ji opravdu po pár měsících četla znovu. Opět jsem si oživovala hezké i chmurné scény, a neskutečně jsem s knihou splývala.
Když jsem o ní později psala tu slohovou práci měla jsem pocit jako by se všechno zastavilo, a já si uvědomila že jsem celou dobu byla zamilovaná do knihy, jejíž hrdinka vůbec neexistuje.
× × ×
Čauuahooj všichni, ták doufám že se první příspěvek na mém blogu líbil, a budu ráda za vyjádření do komentářů a za případné sdílení:))
Tak příště u nového článku! ;)
Elli ☼
Pamatuji si že když jsem ji viděla v katalogu, který běžně dotáváme ve škole, okamžitě jsem se do ní zamilovala. Už jen podle přestavení knihy na její zadní straně mě nutilo tu knihu chtít.
"Anna se touží stát primabalerínou. Ale po těžké autonehodé ochrne a šance na velkou taneční kariéru jsou ty tam. Vypadá to, že už nemá proč žít, bez baletu nevidí v uzdravení žádný smysl. Pak se však dostane do sanatoria, pozná Rainera, prima kluka na vozíku, který ji vlije novou energii do žil. Krok za krokem se Anna vrací do života a na pódium, kse se jí díky talentu otevírají netušené obzory. Brzo se však bude muset rozhodnout. Balet, nebo láska? Co je důležitější?"
No řekněte, nezačalo by Vás zajímat jak to asi dopadne. Jestli si Anna vybere balet nebo lásku? Jestli všechna rozhodnutí která udělá, budou správná. Jak bude prožívat autonehodu a její následky?
Otázky které mi dlouho vrtaly hlavou.
A pak, když jsem o vánočních svátcích našla tu knihu schovanou v taštičce od tety, má radost byla k nepopsání. Hned ten den jsem ji začala číst.
Prokousávala jsem se s Annou všemi problémi. Rozplívala jsem se nad sladce popsaným Jacobem. Soucítila jsem s ní, když ji před vystoupením rozbolel zub (:D). Prožívala jsem s ní její autonehodu, a tím že jsem neskutečně citlivá, jsem si nad tím mírně pobrečela. A byla jsem hrdá když udělala svůj první samostatný krok po autonehodě.
V některých chvílích jsem zkrátka pociťovala jako by Anna Pelzerová opravdu žila, a já to všechno směla sdílet s ní. Zní to bláznivě? Je to naprosto bláznivé...
Přála jsem si aby ta kniha nikdy neskončila. Ale skončila, a jediné co mi zbývalo bylo číst ji znovu. A já ji opravdu po pár měsících četla znovu. Opět jsem si oživovala hezké i chmurné scény, a neskutečně jsem s knihou splývala.
Když jsem o ní později psala tu slohovou práci měla jsem pocit jako by se všechno zastavilo, a já si uvědomila že jsem celou dobu byla zamilovaná do knihy, jejíž hrdinka vůbec neexistuje.
× × ×
Čauuahooj všichni, ták doufám že se první příspěvek na mém blogu líbil, a budu ráda za vyjádření do komentářů a za případné sdílení:))
Tak příště u nového článku! ;)
Elli ☼
Komentáře
Celkem 0 komentářů